Večer jsme se rozhodli, že bychom se mohli jít aspoň projít dolů, k silnici. Rozhlédnout se do dáli, k oceánu :) Tak si to tak štrádujeme, čučíme okolo, jsme happy. Starej dobrej konec světa... ale překrásnej! Dole právě vzlétlo nějaké velké hejno ptáků. My si jen děláme fotky okolí. Ty ptáci se začínají přibližovat. Jakože dost. Pták mi létá těsně nad hlavou. K**va. Co to je?! Začínám utíkat. Dává mi pokoj. Během 10 minut na mě udělá ještě 2 nálety. A jeden malý na Báru. Zdrháme na kopečky směr oceán. Děláme si fotky. Vyrážíme zpátky. Ptáci se opět přibližují, a už mám jako vážně strach. Jeden z těch bílejch malej šmejdů, připomínající holuba s ocasem racka, mě začíná zase sledovat, mám ho snad půl metru nad hlavou, zdráhám, křičím, snažím se kličkovat a nečekaně měnit směr trasy. Ten šmejd to asi prokouknul. Protože se mě prostě něco z vrchu dotklo. Zobákem (nakonec jsme zjistili, že těma jejich pařátama!). Spadla jsem. Bojím se... jakože fakt. (Není to ani týden co jsme s rodiči probírali, že se ptáků vlastně bojím, že jsou děsivý, že bych nechtěla být s ptákem v místnosti - v tuhle chvíli si milovaný tatínek neodpustil malý fóreček :D). Tryskem zdrháme, za 100 metrů mám dost, nemůžu dejchat, ale běžím dál. Vzpomenu si, že jeden horor se jmenuje Ptáci. Pořád utíkám. Bára, se záchvatem smíchu, je mi v patách. Jsem posraná až za ušima. Zjišťuji, že do slova. Mám lejno na čepici (sorry ségra :D). O absolutně nechápající situaci, zjišťujeme víc. Nejsme jediný na koho ptáci útočili. Na zemi mají hnízda s vajíčky a tak si je chrání, navíc útočí vždy na nejvyšší bod, proto teda na mě a ne na Báru. Od té doby, jsem už dole pěšky nebyla... nevím kdy se odvážím.
Ještě před útokem :D Za námi Atlantický oceán :)
Už po výběhu, s poznamenanou čepicí :D
V sobotu, necelý týden co tu jsme, je nějaká akce v Höfnu. Je to k příležitosti 3. června, státní svátek - den námořníků. Vůbec nevíme jak se dopravíme, ale nakonec nám sehnali místa v autech, takže jedeme! Valdo si nastupuje do kufru. Jakože nic. Klídeček. Žádný stress. Pak mi dochází, proč taky ne, že jo? Projede tu tak maximálně 50 aut denně a nečekaně ani jedno není policejní :D Než vyrazíme máme sedánek u Birny, už jsem načnutá. Dorazíme tam. Z venku to vypadá jak kulturák v Ústí (nad Orlicí) :D Cejtim se trapně, jen to vidím. Všichni, ale jakože všichni, dobře 99% :D pánové mají oblek a dámy šaty. S Bárou se na sebe koukneme. Nemůžeme se přestat smát. Obě v legínách, nějakým třičku a džískou. Tak jako snad nás pustí dovnitř. Vstup je 2500 ISK. Zase se dá se platit kartou. Do klubu můžete jít až v 18. Bezpodmínečně. Ale jakože fakt, ne jak u nás. Ptají se Báry na ID card :D :D :D Vejdeme dovnitř, hraje tu živá kapela. Je to tady fakt jak v Ústí. Je to děsně vtipný. Ani člověk neví proč :D Bjarni nám koupí drink, místní pálenka. Smrdí to jak hašlerky. Kurde to je humuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuus!! Báře to vyjede nosem :D Naštěstí nezvrací. Prej se má zkusit všechno, ALE tohle nedoporučuju, maximálně s dávkou odvahy a počítejte s tím, že fuj. Ty starý námořníci se nezdaj. Jsou jak z divokých vajec. Ani nespočítám kolikrát do mě nějaký narazil, vylil na mě pití, jsem jak dobytek :D Jsem připitá, tancujeme na islandský písničky, který jsou mimochodem fakt dobrý, hrozně si to užíváme. Hrajou i hity z rádia a je to paráda, kolem pul 4 to končí. Bereme si věci a jdeme ven. Další šok. V tuhle dobu, je tady regulérní světlo jak přes den. Jsem opilá. Je to faaaaaaaaaakt divný :D Na zpáteční cestě usínám v autě, ale styl jízdy mě sem tam probudí :D Lehám KO do postele, zítra volno, díky bohu.
Vůbec není v 3:30 světlo, jako v 10:00 :D Btw našich vykalených obličejů si moc nevšímejte :D
V dalším volném dnu si řekneme, že dáme výstup na tu horu co se tyčí za našim skromným příbytkem. Navíc, na vrchu je jezero, které patří rodině, jako hotel v kterém pracujeme. Nezdá se to, ale chvilku nám dá než se na vrch vyšplháme. Rozhled, je neuvěřitelný. Mimo všechno chápání. Dech beroucí. Čistá příroda. Matka země. Tohle vzniklo bez lidského přičinění. Jako na dlani. Pokračujeme dál, kolem jezera, dál ke skalám, kde je čistý výhled až na Höfn. Není tu nic a všechno. A jsme tu my. Milujem to.
My, jezero a v dálce Vantajökull :)
Pohled na celý hotel, jejich farmu a okolí :)
Žádné komentáře:
Okomentovat