V neděli jsme měli budíka na 3:30. Do 23:30 jsem ještě s Péťou řešila, cestu z letiště do Lisabonu a věci okolo, takže mi zbývali jen čtyři hodiny spánku. 2:30 Kamča má budík a vstává. Ty krááááso. Už mi nejde zabrat. Po dvou nocích bez spánku jsem fakt hotová a jsem ráda, že jsme v Lisabonu brzo a tak si musím u Peti dát hodinový nap. Vydáváme se po hlavní třídě směr centrum. Dojdeme až k řece a pak vyrážíme na hrad. Další den máme v plánu městskou část Belém. Jerónímos, Belémská věž, památník objevitelů. Ehm ehm. Pěkný moc. Jenomže to vidíme jen zvenku, protože v pondělí zavřeno. To se může stát jen nám. Tak aspoň ochutnáváme Paste de Nata z nejproslulejšího obchodu. Mňaaaaaaaaaaaaaaam! Chceme na Cristo Rei - napodobenina jako v Rio de Janeiru. Žhavým google, abych se ujistila, že v pondělí není zavřeno. Není a tak vyrážíme nejdřív vlakem, pak lodí a autobusem ke Kristovi. Výhled je krááásný. Ke všemu ho obohacuje napodobenina Golden Gate Bridge. Most 25. dubna v Lisabonu byl postaven totiž stejnou firmou jako ten v San Francisku. Na Krista můžeme ještě vyjet výtahem. No jsme dole a už tam mám docela strach. Je to vejška. Nakonec to hecnu a ta výška přece není tak hrozná. Co mi přijde horší, je ten Krist. Ikdyž to od jeho noh až k hlavě je ještě pár metrů, je tak obrovský, že se mu nemůžu dlouho dívat do obličeje jak mi to přijde děsivý. Celkem celý monument má bez bála 80m. Překvapuje mě, že je tady tak velké množství žebráků. Sedíte venku v restauraci a div vám nevlezou až do talíře a obsluha s tím neudělá taky nic. Taky je to tady samej úchyl. Čučí, povykují, pohvizdují. Tak jsme blond no a co? Ale jinak super!! Holky říkali, že se jim Lisabon líbí víc jak Porto, Češi z Lisabonu zase naopak.
Úterý 5:30 vstávačka, směr letiště a Barcelona. Po příletu jsme do centra jeli vlakem a pak metrem. Teda řeknu vám, že tak komplikovanou dopravu jsem ještě neviděla. Nikde nic označené, v metru vedro na chcípnutí. Když jsme se dostali k našemu ubytování, byla jsem happy že se vyspím na regulérní posteli v tak krásném bytě v samém centru Barcelony. Ten den jsme se prošli k La Sagrada Família. Já jsem netušila, že to má být stále rozestavěné a tak jsem byla překvapená, že mezi všemi věžičkami se tyčili asi tři jeřáby. Vlastně je rozestavená asi 130 let, a stavba pokračuje podle původních Gaudího návrhů. Vstup 15E jsme se rozhodli nezaplatit. Kokso. Všude neskutečně rejžujou. Ale později jsme zjistili, že Sagrada je stavěna pouze z toho co dají lidi a to i vstupů. na Instagramu jsem pak našla fotky zevnitř... neskutečnost!! Příště musím jít. Pak jsme se pěšo vydali k Park Güell. No nakonec to nebylo tak blízko jak jsme si mysleli. A do kopce. Je to sice dál za to prudší cesta. Dorazili jsme tam asi v 17:00. Tak jsme rychle koupili lístky a šli na prohlídku. Krása, krása, krása. Ten Gaudí byl fakt něco. A ještě v té době. Ani se nedivím, že si většina myslí že na něčem ujížděl. Byla to taková 1,5 hodinová rychlo prohlídka, protože se potom začalo už rychle stmívat. Na zpáteční cestě jsme už byli docela vyřízený. Ne že bysme byli lemry líný. Měli jsme toho fakt dost. Kvůli 3 stanicím, lup 2,15E. Na bytě dáváme vorázek a ještě večer vyrážíme prozkoumat centrum. K té příležitosti hledáme aerobus, jelikož na zpáteční cestě odmítáme podstoupit tu katastrofickou cestu jako z letiště. Při zamýšlení se blízko křižovatky, kudy tudy, čaau a bouračka. Někomu praskla pneu, ale vypadá to že nic vážného. Překvapuje mě ale že snad do 3 minut je na místě odtahovka i policie. Bus jsme našli, míříme procházkou zpátky domů. Druhý den si už ráno půjčujeme kola. Je to docela prča. Ikdyž je nepříjemný jak se občas motáme na chodníku nebo naopak na silnici. Dojedeme ke katedrále sv. Eulálie - joo je to mega vtipný (teda aspoň pro mě). Já tady poprvé vidím upozornění, že se nesmí vstupovat s odhalenými koleny a rameny, tvrdej 55 letej securiťák to tam hlídá. Ve vnitř se mi líbí že po pravé straně je kaple, která je zpřístupněna jenom těm kdo se přišli pomodlit. Také úplně poprvé vidím zpovědnici, která je zrovna v provozu a kdosi se tam zpovídá, ale tváří tvář knězi, ne přes takové to zašupovadlo. Startujeme stroje a jedeme k Park de la Ciutadella, kde Gaudí nechal vystavět fontánu, hned vedle tohoto parku se nachází vítězný oblouk, který je neobvyklý tím, že je červený. Vyrážíme po "cyklostezce", který vede vedle pruhu pro auta na pláž. Člověk si řekne pláž je pláž, ale tahle má něco do sebe, slunečný den jí ještě přidává na kráse. K pozdnímu obědu jsme museli vyzkoušet Paella. Mmm tak to je taky něco pro mě! Mňam! Než vrátíme kola jdeme ještě jednou k Casa Batllo, který jsme viděli už den předtím na tmy, tak dáváme ještě jednou za světla. Gaudí. Prostě génius. Casa Milá taky úžasná.
Celý flighttrip byl super. Ale Barcelona vede. Na plné čáře. I přes tu otřesnou dopravu. Sem se rozhodně chci a musím vrátit. A taky jsem byla šťastná, že jsem si ho mohla užít s kamarádkama z Čech. A dnes? Letíme na Azorské ostrovy! Takže brzy další cestovatelský příspěvek.
Žádné komentáře:
Okomentovat