17. listopadu jsme vzlétli z našeho současného domova - Porto směr Ponta Delgada. Let byl klidný, ničím zvláštní. Když jsme se dostali do haly letiště, nastal trochu úsměvný okamžik, protože tohle letiště spíš připomínalo Třebovské nádraží. Co bysme chtěli v hlavním městě s 30k obyvateli. Zaplatili jsme si autobus, který nás vyložil v blízkosti našeho ubytování a v den našeho odletu nás tady také vyzvedli a to krásných 65 minut před odletem. Což byla fakt paráda, když nemusíte tvrdnout takovou dobu na letišti. Ubytování bylo super, rozhodně bych ho nenazvala hostelem ale spíš penzionem a paní domácí byla prostě skvělá, každé ráno donesla čerstvé pečivo a snídaně byla jenom z lokálních produktů - sýry, čaje, marmelády, máslo. První večer jsme šli projít město, není velké takže jeden večer bohatě postačí, potkali jsme se s našimi UTB spolužáky, kteří jsou na Erasmu ve Faru. Nevšední náhoda.
Druhý den ráno jsme si půjčili auto a vyrazili směrem na západ. V plánu byli jezera Sete Cidades. Jsou to vlastně dvě propojená jezera - Zelené a Modré. Výhled měl být neskutečný.... asi tak nějak.
Realita byla trošku jiná. To je prostě to subtropické podnebí...
Podél pobřeží jsme přes západ pokračovali na sever, stavěli jsme na pár vyhlídkách a přes město Ribeira Grande se vraceli zpátky na jih do Ponta Delgady. Před tím nás ještě čekala návštěva ananasové plantáže. Na místním trhu jsme si za euro jeden koupili a řeknu vám, je to jiný kafe než to čím nás krmí v supermarketech.
Další den nás čekala cesta na opačnou stranu - východ. Se mnou jako řidičem. První zastávka Furnas. Nejdřív jezero a pak Poca da Dona Beija. Jsou to přírodní termální prameny. Takové malé horké koupaliště. Samotné bazénky byli vystaveny jenom opracovanými kameny, tekla tudy říčka, voda byla čirá ale obsahovala rez. Takže kameny které omílala byly rezavé a nakonec i my. Potom jsem vyrazili do Terra Nostra Park. Jsou zde jezera, exotické květiny a století staré stromy. Taky je tu jeden bazén s termální vodou, který se spíš podobá velké fontáně, voda je na pohled rezavá a špinavá a celkově to tady nepůsobí tak příjemně jak v Poca Beija. Vyrazili jsme dál na východ, na to jak je ostrov malý tak cesta celkem komplikovaná a spíš neznačená. Kromě jedné krásné vyhlídky v Nordeste, jsme pokračovali dál na sever. Všude byli značený vodopády. Žádný jsme nenašli. Později jsem se vážně zamýšlela, kde je problém. Prostě to tam nebylo... Mířili jsme na čajové plantáže. Je to jediné místo v Evropě, kde se pěstuje a zpracovává čaj. V továrně jsme zjistili, že stroje běží jen některé dny, ale všechny prostory jsme si mohli projít u některý strojů postávali připravené pytle s čajem. V poslední místnosti byl stroj který sypal čaj do pytlíčků a několik dam sedělo u kulatého stolu a pytlíčky připravovali do krabiček. Další stroj pytlíkoval čaj sypaný. Na konci prohlídky bylo možné ochutnat černý a zelený čaj. Okolo továrny se rozprostírali ony čajové plantáže. Odtud jsme vyrazili na Lago do Fogo. Jezero. Když jsme tu úmornou cestu vyjeli, všude byla mlha a foukalo jak prase. Co jsme komu udělali?!?!?! Jo já to vím, že jsou tady subtropy, ale proč my? A oba dva dny? Očekávání versus realita. Večer jsem si aspoň nakoupila ty úžasný marmelády a čaj. A další den odjezd domů. Sice nám počasí úplně nepřálo, ale všichni místní nám tvrdili, že tady prostě člověk nikdy neví. I tak to byl opět super zážitek a poznání nové krajiny. Pak už jsem ji jen představovala jak fotografové všech průvodců sedí na těch všech místech několik dní aby měli ty neskutečné fotky.
Lagoa do Fogo - očekávání
Žádné komentáře:
Okomentovat