První Bára napsala mail. Že bysme teda chtěli, co bysme chtěli a jestli budeme mít slevu. Z výplaty totiž přispíváme do kdejakýho turistickýho fondu, nebo co to je, takže máme některé věci se slevou a některé zadarmo. Odpověď. No máte to zadarmo, ale nevíme jak místo, zavolejte těsně předtím. Domlouváme se s Birnou, že nás tam hodí. Však víte, bus dvakrát denně :D
První zádrhel. Den předtím se dozvíme, že Birna jede do Akureyri. Ne, že by nám to řekla ona. Islanďani maj těžce v **** :D Tak se jí ptáme, že teda nám slíbila, že nás do Skaftafellu odveze. A ona pohodares, jak kdyby vám říkala, že ztratila 10 krónas, že jako jede pryč a ať jedem busem. Plus její americkej úsměv. Já u toho teda nebyla, což ještěže tak, protože to je něco na mýho cholerika :D Plus moje oblíbené, ještě že neumím nadávat anglicky. Voláme, že jestli je tam teda místo. No asi tam místo bude. Zeptejte se na místě. WTF!!!! Totál zase neřeší. Prostě nás tam napiš a je to. Božeeeeee.
No nic tak jedeme ráno busem. Místo solidního spánku po dvojté šichtě, ráno v 7 stávačka, snídačka. Bus má jednu zastávka za cca 50 km, takže na zastávku se chodí tak, že u krajnice máváte aby vám zastavil a nabral :D Jo, je to sranda. Ovšem to byla moje první cesta dolů od ataku ptákama. Ty hajzlové se zase začali rojit. Tak jsme nandali kapuci, já se o metr snížila a zdrhali jsme několik metrů. Sakra je to stresující!! Dojedeme na místo. Jdeme do centra, že jak to teda je. Já s Anet čekáme venku. Holky nikde. Nikdo nic neví. Ani o tom, že máme jít zadarmo. Pak z nich vyleze, že tam místo není. Tak jdeme na jinou. Za 4 hodiny. Jdeme turistikovat k vodopádu. Je to neskutečný. Zase. Je to tak neskutečný, jako jejich značení turistických cest. Nebo spíš neznačení? Holky si to chtějí prodloužit. Tak jako, nechce se mi moc že jo. Protože moc nevím co mě čeká ve 14:00. Tak, ale jde se. Je to super prochajda. Když vyjdeme na nějaké pusté pláži, ve 12:00, začínám mít pochyby jestli to stihneme. Značení nic moc. Tak jdeme no. Za náma něco kolem 6 km, před náma asi 5. V tom super terénu, mě začínaj bolet kyčle. Nejde mi šlapat moc rychle. Holky jdou asi závod. Táhnu se za nima. Nemůžou zpomalit a jít semnou. Svíčky :D Došli jsme v 13:30. Jsem docela vyřízená. Tak nechávám nohy regenerovat, ať zvládnou dál. Jdeme před Glacier Tours. Vyfasujem mačky. Nastupujem do minibusu a jedem. Těšíme seeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee :) Náš guide je zélanďan, sympaťák. Na začátku se představujem. No to mi přišlo trochu víc vtipný, jak někde na adapťáku. Ve skupině máme Slovenku. Joo svět je malej :) Na místě dostaneme takový ty sekyrky, který teď nevím jak se jmenujou, a instruktáž jak si nasadit mačky. Jak chodit a nechodit. Takže jako v Miláně prej ne :D A jdeme. Po ledovci. Mačky fungujou skvěle. Dostáváme takovýto klasický průvodcovský info, co a jak se stalo, a proč. Zkoušíme sekyrky a tak. Guide se nabízí, že nás vyfotí. Tak vůbec mi neujela mačka. Škrábla jsem se s ní do stehna. Už si představuju jak jsem si ho mohla propíchnout. Začínám tu být paranoidní. Spím totiž pod držákem s televizí. Každý večer, když jdu spát si představuju, jak by mi mohla spadnout na hlavu a zabít mě. Prostě paranoja. Zpátky na ledovec. Při zpáteční cestě nějak neodhadnu špičatost a sklon. Začnu ujíždět, naštěstí za mnou jde ochotný Ital a taháme za bundu zpátky :D Opět parádní zkušenost. Už přemýšlíme o příště, chceme pořádnej climbing :) Dorazíme zpátky do centra asi v 16:15, dáme pauzičku a vyrážíme na "hlavní" a hlavně jedinou cestu, směr Höfn, na stop. Další dva kiláčky v nohách. Začínáme. Po chvilce chytíme holčinu. Jede jen asi 3km :D no tak jedem že jo :D Za benzinovou pumpou a hotelem zkoušíme dál štěstí. Po chvíli stopneme francouzský pár. Pouštíme holky, protože další den ráno pracují. Nám pak zastaví kluk, ale nejede ani náš směr (tak kam sakra jede? :D) Asi za 15 minut stopneme další francouzský pár, přiblíží nás asi o 15 km. Vylezeme v místě Hóf. Je tu zima, fouká a trochu prší. Super místo na stopování. Začínáme být s Bárou lehce pesimistické. Po půl hoďce v tomhle počasí, kdy projelo asi 30 aut. Je to fakt na mašli. Furt říkají jaký jsou Islanďani v pohodě a hodný. Jo a oni jsou. Tak proč sakra týpek co jede v autě jako kráva sám nezastaví!? Později jsme zjistili, že mohli být tak 3 stupně, a vítr tak 1000km/h. Od větru máme růžový obličeje. Po 50 minutách - najednou za náma někdo volá. Auto!! Že nás můžou vzít do Jökulsárlónu. Parádaaaa! Jsou to dva rumuni, tak kolem 35 let. Něco si žbleptli rumunsky. No nemám z toho nejlepší pocit, ale jedem. Začneme si s nima povídat, tak se hned cejtim líp. Jeden tu už 15 let žije, druhý je tu na dovolené a žije ve Francii. Vyhodí nás po 38 km, popřejí hodně štěstí a jdeme zkoušet dál. Posledních 35 km. V Glacier Lagoon začíná ubývat aut, tak se modlíme ať někoho stopneme. Do 15 minut zastaví u krajnice malé autíčko. Haleluuuuuuja. Tady se člověk raduje hned, protože jak je to váš směr je to v cajku. Stará dobrá jedna silnice :D Nasoukáme se dozadu a jede se. Zjistíme, že řidič, mladej kluk, je Islanďan a cestuje z Rejkjavíku někde na východ, dvě holky jsou taky stopařky :D Němky. Happy jak tři grepy už dojedeme k hotelu. Když dojedem jsem trochu dojatá, protože 3 hodinová cesta se vším všudy, fakt stála zato. Už jsem si vzpomněla! Sekyrka=cepín :D
Tak už jedeeeeeeeeeeeeem :)
Náš super guide Jonatan
Já na konci výšlapu :D
Druhý den co jsme měli volno, jsme zase naplánovali trip. Není možnéé. Dva dny volna, dva dny za sebou :D Sice do Jökulsárlón, kde už jsme byli, ale tentokrát s plavbou na obojživelníkovi :) Tady musím naopak přístup na "Tickets" pochválit. Došli jsme, řekli jsme, že tu pracujeme v hotelu, a že bysme chtěli na obojživelníka. Jo není problém, ukažte mi průkazky. Za hoďku jdeme a máme to zadarmo :) Když čekáme chodíme kolem břehu, po kopečkách koukáme. Pak jdeme čekat k nástupní rampě. No zase něco na mě :D Já začínám nenávidět tyhle geronto zájezdy. Mám na ně nervy. Šílený. Prostě všude. Pokoj je cejtit starýma lidma, za jednu noc týpek spotřebuje 5 ručníků, když připravujete za zatahovacími "dveřmi" bufet, tak tam už 20 nakukujou a prostě... Nevim, jak to popsat, možná je to jen můj problém, ale prostě chytám nervy kdekoli, kde prostě tyhle staroušové jsou. Všude se tlačej jak šílený, asi maj pocit že už nemaj moc času, jinak nevim :D Zrovna teď když to píšu, tak zase se tady německej maník snaží dostat do staff room, čumí co tam je :D Gerento zájezdy forever. Obojživelník super, hlavně na něm není taková zima jak na pevnině. Překvapující. Jdeme se kouknout do suvenýrů. Něco vybereme. U pokladny kluk z Česka :D Češi jsou tu opravdu všude :) Hold dobrý pracanti. Zná se s Márou Skalou (dobrý Maru ne? :D) Ten svět je malej, malinkej.
Český holky na Islandu :)
Výprava v Glacier Lagooon
Žádné komentáře:
Okomentovat