StarejDobrejŽivot: Roadtrip, je to sice dál za to horší cesta

Když už jsme v téhle bohem požehnané zemi, nebo spíš Vikingem požehnané zemi? Musíme to tady trochu procestovat, i když není tolik volna, měli jsme teď 4 dny free v kuse. Jo. Unbelievable. Tak jsme se domluvili s Niky a Anet a plánovali roadtrip na sever. První hrubý nástřel destinací byl Husavík, Akureyri, Mývatn. Měli jsme štěstí, protože se s Barčou dal u nás v hotelu do řeči jeden guide.Ten nám poradil spoustu míst, která stojí za to na severu navštívit.

Husavík - whale watching, byl vlastně základním kamenem pro náš trip. Dettifoss, Namafjall Hverir, Víti, Asbyrgi, Godafoss, Dimmuborgir, Hverfell.

Den první - vstávačka, snídačka, nakládáme věci a vyrážíme. Nastudovat cestu nebylo zase tak obtížné. Je tu jen jedna hlavní cesta. Číslo 1. Docela příhodné :D Tak vyrážíme v naší Toyota Yaris. Cesta, řekla bych bez komplikací. Občas přibrzdíte, protože ovečky si zrovna dávají na silnici chill, ale pohodička. Povolená rychlost je 90 km/h. Což je na silnici, kde nikdo nejede, je tu téměř nulová doprava, za trest. V řízení se s holkama střídáme. Po mě Anet a pak Barča. Ve chvíli, kdy za volant usedá Bára míříme k vodopádu Dettifoss. Víme, že sem vedou dvě cesty, z nichž je jedna velmi špatná. Vidíme směrovku a odbočujeme. Zbývá 29 km. Cesta je nezpevněná, prašná. Po pár kilometrech si uvědomíme, že to je ta špatná cesta. No tak hlavně, že jsme o ní věděli. :D 30 km/h je maximum, když to Bára občas vytáhne na 40 km/h, už se cítím jako ve formuli :D Dorazíme tam. Naše první zastávka. Je to překrásné. Od vodopádu ještě pokračujeme dál, kde se nachází další menší vodopád. Když se vracíme k autu, studujeme mapu, a pokud odbočíme na druhou stranu, měli bychom se někde napojit na tu lepší cestu a po ní se vrátit. No ještě, že tak, drkocáč byl hroznej. Tak jedem, no nic jsme nenašli. Studujem mapu. Tak asi ty cesty prostě nejsou propojený no. Takže zpátky stejně. Fu*k. No jsme happy, že jo :D Není možná, ale s Anet jsme si u toho trochu schrupli :D Někoho drkocání prostě uspí. Vjedeme na naši oblíbenou jedničku, po několika kilometrech je znovu značení na Dettifoss, to bude ta lepší cesta, 24 km. V tu chvíli to prostě nejde neříct.. Je to sice dál, za to horší cesta.

On the road :)

Dettifoss

Pokračujeme dál na Namafjall Hverir. Už z dálky to vidíme. Kouř ze země, velbloudí barva půdy. Je to vlastně hora v blízkosti sopky Krafla a je uprostřed geotermální oblasti. A protože je tam hot prameniště některý ty pots bublají. Mají šedou barvu, což je zvláštní. Asi typ bahna nebo tak něco. Kouří se přímo z pots i ze země, i z jakých si kamenných pyramid. No a je to síra. Takže to smrdí. Asi jako vejce. A jak si tak povídáme, v naší rodné češtině, nezkoumáme je ok říct a co ne. Smrdí to jak prdy. Prdy po vejcích. Pak už jen slyším "Ale dobrý den, vy jste z Česka?" Se můžem potrhat smíchy. Tak nám paní udělá fotečku a jedeme dál :D Poslední zastávka Víti je vlastně kaňon, který má uprostřed jezero. A je tu větrno. Jakože hodně. Jsou tu dva cyklisti v kraťasech. To je na mě moc. Vůbec. Cyklo nemusím. Tady je spoustu, jakože fakt mrda, lidí co podniká svůj trip na kolech. Kámové je tu kosa, to vám už asi došlo, dost často tu dost fouká, je to nejhorší léto za 10 let, takže tady taky hodně prší. Takže tyhle týpci? Jakože thumbs up, ale totálně crazy. Když teď tak přemýšlím, člověk tu možná potká víc výletníků na kole než projíždějících aut :D Máme čtvrt nádrže. Tak chceme natankovat. Jsou tu samoobslužné stojany a platí se tu kartou. Vezmu pistoli a chci začít. Nejde to. Znova a znova. A ono to pořád nejde. Čteme si návod :D Nejdřív karta. No jo tak jsme nevěděli :D Za kolik chcete nabrat? Ptá se automat. No jako fakt nevíme. Lupnem tam 4000 krónas. Zase nějaký číslo. Číslo stojanu. Už to jde :) Pohodička zvládli jsme to. Půlka nádrže navíc. Přesun do Husavíku, kde nás čeká druhý den sledování velryb. Najdeme kemp, kde se ale platí 1200 krónas za člověka a ještě 500 za sprchu. No je docela zima, tak to hecnem a odjíždíme hledat místo na spaní v autě. Jojo. Ve čtyřech budeme spát v Yarisovi. Tak nějak se "uvelebíme" a jdeme na to. Ráno zkonstatujeme, že to vážně nebylo pohodlné, a Báře s Nikol byla ještě zima. No, ale tak jaký by to byl roadtrip? :)

Namafjall Hverir

Víti

Den druhý - jdeme do centra Whale Watching, vybavit si lístky, které máme zabookované na 9:30. Máme je a zadarmo, opět z těch nehorázných příspěvků co platíme. Takže vlastně jsme to platili :D Dostaneme upozornění, že dnes není moc dobré počasí, že tam bude hodně větrno a že můžeme vyrazit pozdější lodí. Máme itinerář, nemůžeme měnit, takže pojedeme. Jdeme na snídani, cookies a čaj. V 9:15 nás čeká nalodění, dostaneme kombinézy. Tak se do toho nasoukáme celý i v těch našich zimních bundách, že tam bude fakt kosa. Začátek cesty je v pohodě. I když mě později začíná bolet hlava. Ještě později je mi blběji. Prej jestli budu zvracet, říkám že ne, že je to jen nepříjemný. Sledujem puffiny. Jsou roztomilý a vtipný :D Mají malá křidýlka a těžká tělíčka, tak zběsile mávají křídly. Dokonce i plavou a potápí se. Pěkný. Začínají být docela velké vlny. Je mi blbě. Jakože dost. Asi to nedám. Dávám Báře kameru, Nikče foťák. Budu zvracet. Na začátku jsem si ještě dělala srandu, když nám naše guide girl dávala instrukce, nezvracejte na palubu, ani do pytlíku, já to chtít nebudu ani to není dobré pro přírodu. Hahaha. No tak se vykláním. Už se mi hrnou sliny. Je to tady. Tak si tak dvakrát odplivnu a nic. Asi mi ten pohled na vodu udělal dobře, najedou jsem ok. Tak si tak koukáme dál, že budou ty velryby. Nejdřív v dálce vidíme skákat delfíny. Pak se párkrát objeví ocas velryby. Dobrýýýý!!! Je mi blbě. Já nechci. No nic. Budu. Vykloním se a je to tady. Zvracím. Poznávám svojí snídaňovou cookiesku. Udělalo se mi líp. Tak sleduju dál hladinu v dálce. A najednou vyskočí velryba. Celá je nad vodou, zarotuje a zase zapluje. Guidka je totálně bez sebe, že jak jsme lucky. Jsem ráda, že jsem to viděla. Fakt happy. Je mi zase blbě. Mezitím co se objeví pár ocasů či hřbetů velryb, to na mě zase jde. Okey. Tak podruhé. Nenávidím seasick. Hodně moc ho nenávidím. Mořský vlk ze mě asi nebude. Uklidňujeme, že nejsem jediná. Asi pěti letý chlapeček to problinkal celé :( Pak i Nikča, chlapečkova máma, Anet, která byla celou dobu okey, to nakonec taky vyklopila :D A jeden náhruživý fotograf z přídi. Tam se udělalo špatně i Báře, ta si ale lehla a nakonec to ustála. Thumbs up holka! :) Big wave prostě. Nakonec zjistíme, že lidi na co se rozhodnou pro whale watching, většinou zahlídnou jen pár ocasu. My viděli i delfíny, hřbety a jednu celou. Je to prý hodně vzácné. Takžeeeeeeeeeeeee, jsem ráda, že to zvracení aspoň stálo za to :) Nicméně kdybych zaplatila 17000 a celou cestu měla mořskou nemoc a zvracela asi se trošku naštvu. Nicméně na sledování velryb už asi podruhé jít nemusím :D Pokračujem do hotelu Foss, kde má Bára spolužačku, tak nás tam provází, no a je tam samozřejmě víc Čechů a Slováků. Tak povídáme, jaké je to u nich a jaké u nás. Přisedne k nám další holčina. Zlíňáci neuvěříte. Naše milá Dušana z Viktorky :D Ten svět je malej. Já to říkám pořád :) Potom si dáme takový malý chill v hottubes, relax. Vyrážíme do Asbyrgi, kde si uděláme procházku a vyrážíme směr Akureyri. Projdeme si město, je moc pěkné. Kempíme za městem. Zase v autě. To víš starý dobrý český holky.

Nalodění v Husavíku

Lucky us!! (A lucky, že to Bára stačila vyfotit)

Asbyrgi

Den třetí - ráno snídaně v Bakarid vid bruna. Jestli budete někdy v Akureyri, tak si tam určitě zajděte. Moc příjemná pekárna s kavárnou. Boží pečivo, dobrý čaj i káva, příjemné slečny :) Pak se zastavíme ještě v suvenýrech. Žeru, je. Islandský suvenýry :) Vydáváme se směr Godafoss, další vodopád, tady se v roce 1000 stalo křesťanství oficiálním náboženstvím Islandu. Když - nevím přesně kdo :D - hodili do útrob vodopádu jakýsi pohár. Odtud míříme do Dimmuborgir. Je to jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí na Islandu. Jsou to neobvykle tvarovaná lávová pole. Pokud vás zajímá víc koukněte na wiki, je to tam hezky popsané :) No každopádně nám tam pršelo, takže jsme naší procházkou udělali rychlo chůzí. Poslední zastávka v okolí jezera Mývatn byla na Hverfell. Je to kužel, který vznikl se sopky, která vybuchla asi 2500 př.n.l. Kráter Hverfellu má asi 1 km v průměru. Dáme si výšlap nahoru. Nejdřív pohodička, ale čím jsme výš stoupání je strmější. Bára je moc ráda. Bez ironie. Prej kardio :D That´s all. Jedeme domů. Cestou ještě hledáme Blue lagoon severu. Najdeme to. Vypadá to božsky. Ale holky nechtějí, naší náhradní mamku tady, otravovat pozdě s odvozem z Höfn na hotel. Takže se vrháme na zpáteční cestu. Že si dám trochu šlofíčka. Usnu na hodinu a půl, což se mi normálně v autě nestává. Zpíváme si, však ženy na tripu ne? :) Sweet chilli life song... Jedno jestli za hranice a nebo tady, skoro jedno jestli skútr nebo rapid ... Nebo Yaris!! :) Cestou se ještě stavíme v Bónusu pro pár sladkostí. Když dojedeme v 19:30 do Höfnu musíme ještě dobrat plnou nádrž, jenže za kolik to vlastně je? Tak když to bude za míň tak se strhne tolik peněz za kolik to bude, předpokládáme. A pistole se zastaví až bude plná. Tak pistole se mi seká už na 2000. Takže blbost, to určitě není plná, když jsme přijeli se čtvrt nádrží. Tak to tak pořád nějak zkouším držet ať se tankuje. Už jsme skoro na 6000 tisících co jsme dali jako limit. Tak na limitu jsme se zastavili ale s benzínem moc ne, jsme přetekli :D Aspoň se naše zasrané auto se zkratky trošičku umylo :D Čekáme na mámu, až dojede. Trvá jí to. Ale, asi mě to ani nepřekvapuje. Po době, mě napadne replika s Comebacku. Mami, mami, mami, proč jsme tu furt sami? Je nám zima máme hlad, přijď se o nás postarat :D :D :D Do půl hoďky máma dorazí. Nedá jinak, že nám musí koupit něco k jídlu a pití. Že by slyšela mé verše? :D :) The end.