My birthday!!! Líp to bez blesku nešlo :D
Od severského tripu, jsme se zatím byly jenom rajtovat na islandských koních. Česko-slovensko-islandské složení; Veronka, Žofka, Barča, já a Rebekka. Neříkejte o islandském koni, že je to pony. Nikdy. Za žádných okolností. Islanďani jsou na to příšerně háklivý. No místo avízovaných 3 nás přijelo 5 a tak jsme čekali až doosedlají další dva koně. Žofka, která ještě před 5 minutama vypadala, že to ježdění nedá, dostala největšího, někdy se nevyplatí být nejvyšší :D Ale je dobrá, hecla to. Barča dostala zase toho nejmenšího :D Za to nejroztomilejšího. Nejdřív jsme koníky odvedli do jakéhosi cvičného prostoru, kde jsme se na ně postupně vyhoupli. Když byla nahoře Rebekka, její kůň si začal solidně dělat co chtěl. Hlavně couvat na mě a mého koně. Kůň nekůň, zdrhám. Když si ho uklidnili, vyhoupla jsem se nahoru já. V pohodě, klídeček, chodíme si dokola. Když všichni víme co a jak vyrážíme ven. Žofky kůň strašně prdí. A to už na ní křičíme "No jo jakej pán takovej kůň" :D :D :D Člověk si užívá výhledu z koňského hřbetu, ale ten můj se celkem často stáčí doleva, aby ne když mu Žofky hřebec prdí do obličeje, to bych byla taky otrávená. Uděláme si kolečko po okolí. Nakonec přece jen mezi islandskými koni rozdíl je. Žofky je velký islandský kůň a Barči malý islandský kůň..... mmm tomu se říká různé rody :D Moje kobylka je holka, a Žofky je hřebec. Prej to jsou nejlepší kamarádi :D Říkám to by do sebe mohli být zamilovaný. No prej on do ní je, ale o na na něj kašle. To je koní život :D Rebekky kůň je víc než divenej. Furt si dělá co chce. Tak si ho mění s vedoucí výpravy. Její nový kůň už se neplaší, jen je zpomalenej, a pořád se zastavuje aby se nažral :D Islandská průvodkyně říkala, že je na dietě. To je jak já. Taky už nejím dorty... ;) :D Tak procházka na koni fajnová, ale nevadilo by mi je trošku popohnat a vážně se pořádně projet. Tak možná příště. Protože druhý den mě i jen z té chůze pěkně bolel zadek :D
Pár zajímavostí. Nejsou tu stromy. Ne celoplošně na celém Islandu, ale na jihu prostě nenarazíte na větší zalesněné místo. Natož na les. No trees. Ledaže si vysadíte :D Perličky z večerního bufetu. Na bufetu jsou studené předkrmy ale i teplé chody. U jednoho stolu vždy stojí někdo z kuchyně a krájí vepřové a jehněčí maso. K Nikol naposledy přišla paní s prosbou jestli by jí mohla ukrojit... koláč. Tak nemůžete říct ne, ukroj si ho sama krávo, tohle je samoobsluha, že jo. Tak se Nikol sebrala k vegetariánským předkrmům. Paní ukázala na koláč, Nikča jí ho ukrojila, dala na talíř a bylo :D What?? Naposledy jsme tu měli oblíbené turisty z Indie. Vegetable soup. Indický pár se mě a Veronky ptá: Je v té polívce maso? Ne není. Takže tam není kuře? Ne je to vegetariánská polévka. Takže tam není ani kuře ani hovězí? Ne, vegetarian je vegetarian. What?? Další Indka si přijde dát kukuřici, kterou si můžete nabrat u masa. A ptá se je v té kukuřici maso? WTF?? Hosti rules :)) :D
Než jsme se odjeli, zjistila jsem si jak to tu chodí s tím polárním dnem. Slunce zapadá okolo půlnoci a vychází asi ve tři hodiny ráno. Předpokládala jsem teda, že tu bude tři hodiny tma a jinak světlo. Hahaha, dobrá mýlka. Slunce "zapadlo" ale bylo tady světlo pořád. 24/7. Zvykalo se na to poměrně těžko. A teď? Když si na to člověk konečně zvykl, se tu ne že začalo stmívat. Prostě jednoho dne bum a ve 12 tma jak vy pytli. Nemůžu si na to zvyknout. Přijde mi to hrozně divný :D Teď když člověku přišlo normální, že tu prostě tma neexistuje, je rád že tu svítí nějaká ta lampa :D Dokonce jedna coworker Ran se bála jít z restaurace na svůj pokoj, protože se bojí tmy :D To by mě zajímalo co chudák dělá v zimě, kdy tu je světlo jen tři hodiny denně :)
Je za námi víc než 10 týdnů. Čas tady hrozně letí, dny splývají dohromady. Do odjezdu nám zbývá 16 dní, pak ještě budeme v Reykjavíku a zkoumat nějaká místa po cestě. Přesto, že nás to tady v dost případech hrozně štve (o tom v jiném příspěvku), tak vám můžu říct, že se mi nechce. Rodino moje milovaná, jak já se na vás těším!! Ale teď po víc jak dvou měsících života tady, si člověk tak moc zvykne a nechce se mu odjíždět. Spoustu lidí mi bude vážně chybět. Některé už možná v životě neuvidím. Ach jo. No myslím, že za 14 dní budu asi mluvit jinak. Islandská zaměstnanecká omladina nám odjíždí, protože tady škola začíná už kolem 20. 8. Takže tady teď bude tak málo staffu, že se z té práce vy víte co :))))) no už se moc těšíme. Omlouvám se pokud teď delší dobu zase nic nepřidám, ale někdy se to s tou prací prostě nedá skloubit, člověk je rád, že si trochu oddechne.
Žádné komentáře:
Okomentovat